Jak do mého života vstoupil Harry Potter?

16. listopadu 2016 v 20:06 | Sarah Mint |  Můj život
Jmenuji se Sára.
Je mi "skoro" patnáct let, má knihovna se propadá pod tíhou knih od J.K.Rowlingové (což je metafora, ve skutečnosti si mou knihovnu hýčkám a krášlím) a den za dnem očekávám náraz Pašíka na své okno.
Křičím, když spatřím jakýkoli předmět týkající se Harryho Pottera a doslova bublám vzteky, když někdo knihy od J.K.Rowling (čímž myslím předně sérii Harryho Pottera) označí za nezábavné či dokonce za nudné.
Občas hrdě zastupuji Nebelvír, občas přelétám k Havraspáru, občas vzývám jméno Helga a občas si maluji zelené hady a erby do sešitů (což jsem si, sama pro sebe, odůvodnila jako bradavickou divergenci = přelétavost a nerozhodnost co se týče bradavických kolejí a neschopnost daného jedince zapadnout do zaběhnutého systému). Kdyby mi ale na hlavě přistál Moudrý klobouk (což mi bohužel bylo umožněno pouze ve světě Pottermore), zřejmě by vybral Nebelvír.
Jednotlivé díly Harryho Pottera čtu znovu a znovu, miluji vysvětlování událostí, zkratek, děje či kouzel potterovského světa (jako například SPOŽÚS) a J.K.Rowlingové a geniality veškerých postav se zkrátka nemohu nabažit.
V tomto článku bych (snad hravě) ráda popsala způsob přemýšlení zaláskovaného Potterheada, ráda se seznámila s lidmi, kteří jsou na tom podobně, a ráda odůvodnila, proč je uctívání a vzývání veškerých stran 394 při magických rituálech vlastně naprosto normální (ha, další metafora).



Varování:
V tomto článku se vyskytuje nekontrolovatelně nebezpečné množství takzvaného fangirlingu, který může změnit myšlení člověka, ambice člověka, či dokonce člověku zničit život a jeho celkovou existenci.
Autorka sama uznává, že pro člověka nezaujatého a Harrym Potterem neposkvrněného není dobré, ba dokonce ani rozumné, pokračovat ve čtení.
Pokud ale neuposlechnete tento text, musíme vás ubezpečit, že jednáte jen a pouze na vlastní nebezpečí.
Po přečtení tohoto článku doporučujeme projít ozdravovací kúrou spočívající v posezení v tichém, tmavém a klidném prostředí za poslechu ideální hudby, kterou naleznete zde.
Děkujeme za přečtení.


Svět by byl převrácený vzhůru nohama, kdyby J.K.Rowlingová nebyla spisovatelka popisující fiktivní svět, ale svět skutečný, o tom nebudeme spekulovat.
Co by se změnilo?
Všechno.
A to od základů.

Když jsem byla malá a nemocná, táta mi půjčoval filmy ve videopůjčovně (nějaké stahování filmů nebo sledování on-line bylo pro mě v té době nepředstavitelně velkou neznámou).
Jednou domů přinesl Kámen mudrců, čímž pro malou Sáru celá tahle životní etapa započala.
Byla jsem bohužel tak malá, že si nevzpomínám na své prvotní pocity.
Co ale vím je, že jakmile jsem se uzdravila, strávila jsem hodiny a hodiny běháním po zahradě s brašnou učebnic (což byly babiččiny kuchařky, jelikož pouze ty měly v té době ze sbírky mých knih více než 200 stran), na hlavě s rozpáraným špičatým kloboukem potaženým umělými pavučinami (který jsem později donutila babičku zašít, aby z něj netrčely dráty) a s rozcuchanými vlasy v naivní dětské snaze napodobit Hermionu Grangerovou.


Odmalička mi všechny, ať už pozitivní či negativní charaktery, přirostly k srdci.
K čemu se ale musím přiznat je, že jsem se úplně zamilovala do Draca Malfoye až po přečtení Cursed child (což mimochodem mohu jen maximálně doporučit svou čtivostí, jednoduchou angličtinou a skvělým dějem).


Má láska k Harrymu Potterovi vytrvale pokračuje už asi deset let.
Není skoro nic, co by mi na tváři vykouzlilo větší úsměv, než televizní repríza jednoho z dílů (ačkoli už je všechny znám i nazpaměť, i pozpátku).
Ale nic, a to přísahám, nemá na knihy.
Protože není nic jiného, co by mě dokázalo zahalit do sebe a přimět lpít na ději, uhranout svou magičností a dokonalým stylem psaní, není žádná kniha s lepšími hlavními postavami, s lepším dějem a zápletkami, tajnostmi a mystérií.

J.K.Rowling je (jednoduše řečeno) v branži spisovatelů zkrátka průkopnicí (stejně jako Tarantino v té filmařské, ale to je zase trochu jiný příběh).
A já se nikdy nesmířím s tím, že je tato série vlastně u konce.


Pointa tohoto článku?
To, že něco začalo, nemusí nutně znamenat, že to někdy skončí.
A taky velké poděkování J.K.Rowlingové za to dětství v knihách, protože to právě kvůli ní jsem se tak moc zamilovala jejich vůně.

A jaké byly vaše začátky s Harrym?
Dejte mi vědět dole v komentářích :)

Ps. Mám naplánováno pokračování tohoto článku :)

S.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

K jaké koleji nejvíce tíhneš?

Zmijozel
Havraspár
Mrzimor
Nebelvír

Komentáře

1 Ellie H. Ellie H. | Web | 16. listopadu 2016 v 20:27 | Reagovat

Také jsem si dělala test na Pottermore, a vyšlo mi, že patřím do Zmijozelu (a jako patrona mám Orlovce říčního (protože tak mi to našel Google po zadání slova Osprey)).
Mně Harry Potter líbí. Možná ne úplně ten styl, kterým je to napsané, ale celý nápad, a atmosféra knih je prostě neskonale krásná.
A mou nejoblíbenější postavou se stoprocentně stala potrhlá, osamocená a zkrátka úžasná Lenka <3.
Nechť je závislost ještě větší.
Ellie

2 Sára Petrásková Sára Petrásková | Web | 16. listopadu 2016 v 21:11 | Reagovat

[1]: Souhlasím a chápu, že dlouhé charakteristiky postav, okolí a dějů (které jsou u Rowlingové typické) nemusí úplně sedět a vyhovovat každému.
Žádnou z jejích knih detektivního žánru jsem sice nečetla, ale nezaslechla jsem mnoho pozitivních recenzí.
A ještě k Lence; mám naprosto stejný názor :-)

3 :) :) | 17. listopadu 2016 v 1:10 | Reagovat

Jakého máš podle Pottermore patrona? Jinak v tom dalším článku o Harrym hlavně nespoiluj Cursed child, ještě jsem to nečetl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama