Dáma a pěšec | Prolog, úvodní slovo

18. listopadu 2016 v 9:58 | Sarah Mint |  K zamyšlení
Vrásky z lásky, říkali.
Šepot z láhve, říkali.
Maliny a ostružiníky.
Trny a květy.
Dáma a pěšec.

Zkrabatím čelo. Je moc brzy na to, aby mě tu někdo spatřil, proto silně kopnu do skříňky a narazím si palec. Mé oči jsou vyschlé a ústa prázdná. V ruce si promnu zmačkaný papírek, letmo utrhnutý ze sešitu, tak nevýznamně významný, až to bolí. Temný inkoust od smaragdově zeleného písařského pera s třpytivým erbem mne uchvátí a zmrazí na místě.
Škola je tichá a klidná. Obvyklý řev, smích a hlasy se zdají být vždy nepřítomny.
Odsunu si brýle dál od očí a rozostřím. Svět se rozteče jako rtuť a rozpije jako kapky deště na oknech.
Euforie prostoupila do mých žil, tep mého srdce se nebezpečně zvyšuje.

O mrtvých se má mluvit jenom dobře, říkali.

"Idiote! Ty pitomej idiote!"

+++


Vhodím drobné mince do žlábku a jemně do automatu strčím (jako by to někdy někomu pomohlo), ale tak, aby si toho nevšimla řada lidí za mnou.
Z koryta vypadne kartonový kelímek a začne se do něj odlévat matná a voňavá tekutina přeplněná levnými umělými sladidly a kofeinem. Vyjmu ho a zahřeju si ledové ruce, bezmyšlenkovitě hmátnu po víčku, popravím si batoh na rameni a seběhnu schodiště.
Zapadnu do malého výklenku pod schody, který je ukrytý před světem a nikdo k němu nechodí. Položím zbytek peněz na parapet obdélníkového okna a zahlédnu opozdilce, kteří teprve teď spěchají po chodníku do budovy školy.
Chystám se usrknout horké pěny, když spatřím drobnou obálku s purpurovým srdcem přímo ve středu, trochu zhnědlou od černé kávy, a pousměju se.

Otevřu obálku a očima proletím řádky. Zalknu se. Cítím, jak mé tváře vstupují v žár a mění se do stejného odstínu, jako srdce na obálce. Jeho mlhavá a vysoká postava se vsouká za mnou, odloží batoh, prohrábne si uhelnaté vlasy a postrčí smaragdově zelené písařské pero se třypivým erbem po jeho dědečkovi dál za ucho, aby mu nevyklouzlo.
Sehne se, sebere mi kávu z dlaní a poté už neslyším ani hluk, ani řev, ani smích, ani školní zvonění.

+++

"Lauro!" ucitím obrys něčí ledové ruky na své tváři. Ten bystrý švih a pronikavá rezonance zvuku mi způsobí nejen letmý obrys zrůžovělé dlaně pod okem, ale hlavně stoprocentní probuzení.
"Sakra, musíš mi každé ráno liskat?" Odemkne si skříňku a zasměje se.
"Zase jsi usnula v šatnách. A ti idioti ti zase pomalovali skříňku."
"To je to nejmenší, co mě teď trápí." Všimne si zmačkaného kusu papíru v mé strnulé dlani, ale nedá to najevo.
"Jestli chceš, zařídím ti odvoz."
"Takhle mi to stoprocentně vyhovuje. Ráno vstávám ve čtyři, ve škole jsem v šest. Než začne hodina, stihnu se v klidu nasnídat, napít se kávy a dospat se. A než se po škole dostanu domů, je zase deset večer. Úkoly píšu do půlnoci a můj organismus si zvykl na pravidelný spánek maximálně čtyři hodiny denně. A nějaký tvůj kamarád z vyššího ročníku je mi ukradenej, vážně."
"Že já se snažím," nadnese sarkasticky a upije mi kávy.
"A teď to vyklop. Co ti tam zase hodili?"

Rozbalím dlaň a podám jí zmačkaný papír.
"Je to psané jeho písmem."
"Lauro! Do háje, tak někdo z nich ukradl jeho sešit a opsal jeho písmo."
"Je to psané jeho perem. Tady je kaňka od iknoustu."
"To jeho pověstný bylo určitě poslední kuličkový pero na světě, viď?"
"Ty to nechápeš. Nikdo nepsal takové básničky."
"Lauro, jestli ti to nedochází, on je mrtvej. Slovo mrtvej se pojí s napořád, a jeho rodiče ho nechali pohřbít na hřbitově dvě ulice od mýho domu, takže jestli chceš, klidně ti tam skočím a ověřím si, jestli nebyl exhumovanej a jeho mrtvola ti nepíše milostný básničky."
Zvednu se, vezmu jí papír z ruky a odejdu.
Odejdu.
Daleko od její necitlivosti.
Daleko od její nebezpečné upřímnosti.
Vím, že mluví pravdu.
Ale věřit jí nechci.

Nikdy nebyla přehnaně citlivá.
A já právě přišla o poslední kamarádku, kterou jsem měla.

+++
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Lucc Lucc | 9. května 2017 v 17:31 | Reagovat

Určitě pokračuj s tímto příběhem, zni to uzasne!!!!! Tesim se na druhy dil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama