Listopad 2016

Úsměvy ze sněhu aneb Téma týdne v mém podání

28. listopadu 2016 v 22:08 | Sarah Mint |  Nereálnosti v realitě & Aspekty společnosti
Milí čtenáři,
stejně jako stovky dalších Potterheadů, kteří vlastní své blogy na této doméně, mi pochopitelně v myšlenkách okamžítě po přečtení názvu tohoto tématu týdne probleskl obraz Severuse Snapea a Brumbála při jejich zasmušilé a dojemné konverzaci.
Slovo Always se v podstatě stalo naším nejpoužívanějším, tato scéna jednou z nejoblíbenějších a jsou tací, které tato scéna dojme až k pláči (a nebudu nijak zastírat, že mezi ně nepatřím); pro neználky přikládám odkaz, scénu můžete zhlédnout zde.
Je to jeden z nejdůležitějších momentů, vyústění a vysvětlení děje, nechutě, nenávisti, vzpurnosti a provokací Severuse Snapea, jednoho z nejhodnějších charakterů celé série.
A přestože si sama uvědomuji váhu této situace na výbornou, rozhodla jsem se od potterovského tématu opustit, jelikož jsem mu věnovala jeden z mých posledních článků.

Dáma a pěšec | Prolog, úvodní slovo

18. listopadu 2016 v 9:58 | Sarah Mint |  K zamyšlení
Vrásky z lásky, říkali.
Šepot z láhve, říkali.
Maliny a ostružiníky.
Trny a květy.
Dáma a pěšec.

Zkrabatím čelo. Je moc brzy na to, aby mě tu někdo spatřil, proto silně kopnu do skříňky a narazím si palec. Mé oči jsou vyschlé a ústa prázdná. V ruce si promnu zmačkaný papírek, letmo utrhnutý ze sešitu, tak nevýznamně významný, až to bolí. Temný inkoust od smaragdově zeleného písařského pera s třpytivým erbem mne uchvátí a zmrazí na místě.
Škola je tichá a klidná. Obvyklý řev, smích a hlasy se zdají být vždy nepřítomny.
Odsunu si brýle dál od očí a rozostřím. Svět se rozteče jako rtuť a rozpije jako kapky deště na oknech.
Euforie prostoupila do mých žil, tep mého srdce se nebezpečně zvyšuje.

O mrtvých se má mluvit jenom dobře, říkali.

"Idiote! Ty pitomej idiote!"

+++

Dáma a pěšec | Anotace

17. listopadu 2016 v 22:44 | Sarah Mint |  K zamyšlení

Anotace

Dáma a pěšec



Jak do mého života vstoupil Harry Potter?

16. listopadu 2016 v 20:06 | Sarah Mint |  Můj život
Jmenuji se Sára.
Je mi "skoro" patnáct let, má knihovna se propadá pod tíhou knih od J.K.Rowlingové (což je metafora, ve skutečnosti si mou knihovnu hýčkám a krášlím) a den za dnem očekávám náraz Pašíka na své okno.
Křičím, když spatřím jakýkoli předmět týkající se Harryho Pottera a doslova bublám vzteky, když někdo knihy od J.K.Rowling (čímž myslím předně sérii Harryho Pottera) označí za nezábavné či dokonce za nudné.
Občas hrdě zastupuji Nebelvír, občas přelétám k Havraspáru, občas vzývám jméno Helga a občas si maluji zelené hady a erby do sešitů (což jsem si, sama pro sebe, odůvodnila jako bradavickou divergenci = přelétavost a nerozhodnost co se týče bradavických kolejí a neschopnost daného jedince zapadnout do zaběhnutého systému). Kdyby mi ale na hlavě přistál Moudrý klobouk (což mi bohužel bylo umožněno pouze ve světě Pottermore), zřejmě by vybral Nebelvír.
Jednotlivé díly Harryho Pottera čtu znovu a znovu, miluji vysvětlování událostí, zkratek, děje či kouzel potterovského světa (jako například SPOŽÚS) a J.K.Rowlingové a geniality veškerých postav se zkrátka nemohu nabažit.
V tomto článku bych (snad hravě) ráda popsala způsob přemýšlení zaláskovaného Potterheada, ráda se seznámila s lidmi, kteří jsou na tom podobně, a ráda odůvodnila, proč je uctívání a vzývání veškerých stran 394 při magických rituálech vlastně naprosto normální (ha, další metafora).