The last time we say goodbye.

30. září 2016 v 16:50 | Sarah Mint |  Můj život
Odjakživa jsem matematiku neměla moc v lásce.
Proklínala jsem ji, nebavila mě.
Neviděla jsem v ní nic víc než zpletitou nezajímavou změť nudných prázdných čísel, které tam jsou jen proto, že tam prostě být musejí.
Nešla mi.
Což je docela paradoxní, protože jsem v teprve deváté třídě základního vzdělání, a věci jako faktoriály, integrály a povinná maturita z matematiky stále pyšně čekají v dáli přede mnou.



Ale potom jsem, jedno nudné odpoledne, navštívila knihkupectví.
Kapesné v peněžence jsem měla utratit za učebnice do fyziky, které byly vyprodané.
Procházela jsem regály se světovou beletrií, čichala vůni stran a v nejspodnější polici seřazených knih na mne vykoukla a zavolala tmavě modrá kniha, osamocená, uzavřená a trochu zaprášená.


Rozečetla jsem ji hned tentýž večer.
Bylo mi jasné, že si s hlavní hrdinkou asi nebudu moc rozumět - Alexis Riggsová, geniální matematička.
Není nadaná na slova, čísla ji uklidňují.

A tak se vevnitř mého těla, lépe řečeno pod švy mé lebky, cosi změnilo.
V číslech jsem si našla zálibu, v pravidlech klid a v pravidelném počítání koníček.

Přinutila jsem svůj vlastní mozek zajímat se o matematiku.
Přinutila jsem se mít ji ráda, a v tu chvíli se pro mě většina věcí otočila o, řekněme, 360 stupňů.

V hodinách mě to začalo bavit.
Bylo to jiné než předtím, jelikož jakmile něco máte rádi, rádi to i vykonáváte.

Změna mé mentality měla obrovský dopad na změnu seznamu mých zálib, na změnu trávení volného času a předně, na změnu názoru.

Nikdy nebudu geniální matematik.
Jinými slovy, gamety mi asi nepřinesly ten správný gen, obrazně řečeno.


Slova pro mne budou asi vždy kouzelnější než neznámá na druhou, ale zjistila jsem, že s láskou přišel i úspěch.

Váš mozek je vysoce manipulativní.
Stačí ho trochu přesvědčit, natočit k lepšímu úhlu, a najednou budete mít i strašně rádi něco, před čím jste vždycky křičeli o přestávkách (a mé kamarádky ví, že to není pouze přirovnání, ale z velké části i pravda).

To, že nemám geny sestavené na čísla, a 23 a 23 chromozomů mi nedalo matematický talent, ještě neznamená, že se o ni nemůžu zajímat a nebude mě naplňovat.

A toto všechno jen kvůli jedné jediné knize - Kdybychom se neviděli od Cynithie Hand.

Poselství a zpráva tohoto článku?

Názory se dají měnit velmi jednoduše.
Geny se dají ovlivnit.
Talent není všechno.
To, že nejste génius ještě neznamená, že se nemůžete zajímat o vědu.
A taky si přečtěte Kdybychom se neviděli od C. Handové a možná, stejně jako já, začnete mít velmi rádi něco, co jste předtím nesnášeli.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama