Osm měsíců.

27. září 2016 v 21:09 | Sarah Mint |  Můj život
Existují různé druhy blogů.
Anonymní, dívčí, zabývající se kosmetikou, nasměrovány k umění, upřímné.
A pokud vám mohu něco slíbit, tento článek, ač trochu děsivě, podtrhává pouze realita a upřímnost.
Nic víc a nic míň.


Jmenuji se Sára Petrásková. Je mi čtrnáct let, bydlím u svého táty a skoro nevídám svou malou sestru.
Svou matku vídám jednou za čtrnáct dní pod dohledem sociální pracovnice na dvě hodiny odpoledne v Centru poradenství.
Můj vztah s ní není dobrý, nemá o mě zájem.

S kým ale skvělý vztah mám, nebo jsem alespoň měla než se tohle událo, to je má malá sestra Noemi. Moje malá, čtyřletá sestřička, kterou nemohu vídat kvůli mamčiným lžím.
Kvůli tomu, že si má matka vymyslela, že můj táta Noemi sexuálně zneužíval.

Nikoho by zřejmě nenapadlo, že je člověk schopný si obdobnou věc vymyslet a opakovat ji, jenom kvůli pomstě.

A ještě k tomu, pokud se jedná o na oko hodnou trenérku gymnastického aerobiku, která má na svém profilu na sociální síti profilový obrázek s velkým rudým srdcem a textem Maminko, miluji tě jak nikdy nikoho nebudu. Sára.

Textem, který je psán úplně jiným písmem, než kterým píšu. Textem, který jsem ve skutečnosti nepsala já, ale někdo úplně jiný. Několikrát jsem ji žádala o odstranění tohoto mnou nepsaného příspěvku, ale nikdy to neudělala. Naopak to na svůj profil dává opakovaně s různými přestávkami.

Pokoušela jsem se k tomu několikrát veřejně vyjádřit komentářem pod fotkou, ale mamka mi vždy komentář vymazala.
A tak se k tomu vyjadřuji prostřednictvím mého blogu.

Jedná se asi o takovou špatnou hru. O hru ukázat, tvrdit a lhát lidem, jak se stará o své dvě dcery, o které se ve skutečnosti vůbec nestará, protože nemá ani tu nejmenší potřebu.

Nepřijde vám to smutné?

Tento článek píšu proto, abych alespoň některým lidem (i kdyby to měl být jen jeden jediný), kteří ho budou číst, otevřela oči a ukázala, co je skutečnost, ačkoliv je mnohdy k neuvěření a způsobila mi a mé rodine už spoustu trápení. Je mi jasné, že mi možná nebudete věřit, možná nepochopíte proč to píšu věřejně, ale ja bych prostě jen strašně ráda viděla svou malou sestru, moc se mi po ní stýská.

Bohužel mojí mamce zálěží víc na tom, co si o ní myslí ostatní lidé, ale už ji nezajímá to, jak se cítím já a Noemka a jak nám svým chováním zas a znova ubližuje.

Máte taky sourozence? Víte, jak velká je vaše láska k němu a jak by vám asi bylo, kdyby vám někdo zakazoval se s ním vidět? Kdyby vám někdo ani nedovolil mu zatelefonovat? Popřát mu k narozeninám? Dát mu dárek o Vánocích?

A dovedete si představit, že byste svou sestru nebo bráchu neviděli osm měsíců v kuse kvůli zlým výmyslům?

Chcete přesný důvod proč píšu tento článek?

Kvůli své malé sestře. Chci ji znovu vidět.

U nás doma, u mě v pokoji, smát se s ní, znovu si s ní zatančit "Valeton", postavit lego, číst si s ní Nesmyslov.

Asi mám pocit, že se tímto článkem může konečně něco změnit, doufám v to.

Tohle je jedna z našich posledních fotek.

 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sunshine Sunshine | 27. září 2016 v 21:39 | Reagovat

https://m.youtube.com/watch?v=trcQLXnIDYk#
Ano. Tvůj příběh je děsivy. Minimálně stejně jako ta "píseň" resp. Recitál. Napíšeš prosim neco i o nem?

2 Sarah Mint Sarah Mint | Web | 27. září 2016 v 21:49 | Reagovat

[1]: Ahoj, moc ráda. Tento recitál znám už podstatně dlouho a ráda mu nějaký ze svých článků věnuji.
Děkuji za doporučení :)

3 Ellie H. Ellie H. | Web | 27. září 2016 v 22:41 | Reagovat

Někteří z nás tvoji situaci nikdy nepochopí, nemůžou ji pochopit. Snažíme se, lámeme si hlavy, ale nikdy to úplně nepobereme. Protože například já místo mladší sestry mám samomluvu. Otravnou, hroznou věc, která mě sužuje kamkoli se dostanu.
Nikdy to nepochopím. Ale budu se o to snažit.
Ellie

4 Martin Both Martin Both | 28. září 2016 v 13:23 | Reagovat

Hezky napsáno!

Vše je pravda, mohu potvrdit. Jednou je lži a celá ta jejich hra dostihne a vrátí jim to i s úroky. Karma funguje, občas pomalu, ale dopadne to dobře, Sári :)

5 lapis lapis | Web | 30. září 2016 v 12:50 | Reagovat

Si uz asi dost velka aby si vedala co robis. Len mozno jednu vec. Daj si pozor aby ta  ta tuzba po minulosti vnutorne nevypalila. Sme len to co koname. Netvrdim ze sa za svoju vec nema bojovat, sam praktikujem heslo na hrube vrece, hrubu zaplatu ale daj si pozor aby ti to nezaberalo moc casu, ano casu ktory by si mala venovat sebe a radovaniu sa z pritomnosti. Aby si neostala na tom ze budes svetu dokazovat ako tvoja mamina klame a sama budes nestastna. Stal by sa z teba cynik :-/

..... neda sa vzdy vyhrat, no da sa z toho vzdy poucit....

(btw. pekna fotka ;-) )

6 Sarah Mint Sarah Mint | Web | 30. září 2016 v 16:19 | Reagovat

[5]: Ahoj, předně, děkuji moc za reakci.
Ale v tomto článku jsem nedala najevo, že jsem se doteď o této věci nezmínila ani svým nejlepším kamarádkám, po celých osm měsíců. Tímto článkem jsem zdaleka nechtěla vyjádřit nějakou sebelítost, jen jsem doufala, že bych mohla alespoň změnit pohled lidí, kteří si myslí že ví jak se věci mají.  Chtěla jsem nějak dopomoci situaci, a nepožaduji po lidech lítost, ani tuto informaci neopakuji každému na potkání. To zdaleka ne. Bylo to téměř poprvé za tu dobu co jsem se o tom zmínila, a k tomu veřejně. Nerada se o tom bavím, ale myslela jsem, že existuje už jen jeden z posledních prostředků jak téhle situaci pomoct. A tento jsem vyhodnotila za skvělý.
Stejně ale děkuji za přečtení a komentář.

7 NN NN | 20. října 2016 v 15:23 | Reagovat

Řekl bych, že jde o tuto paní, je tak?Andrea Visnova.

8 Sára Petrásková Sára Petrásková | Web | 21. října 2016 v 7:19 | Reagovat

[7]: Ano, jmenuje se Andrea Višňová. Znáte ji?

9 NN NN | 21. října 2016 v 12:30 | Reagovat

[8]: Ne, neznám, ale stačilo pár dotazů do Google. I když nevím,na čí straně je pravda,držím palce,tyto věci bývají náročné a bohužel také hodně hodně zdlouhavé.

10 Karin Nepimachová Karin Nepimachová | 4. dubna 2017 v 13:04 | Reagovat

Podobnou situaci prožívám, avšak ne tak komplikovanou a bolestivou. Přesto tě velmi obdivuji za to jak si statečná a jak ses s tímto poprala. Chodím také do školy (gymnázia) kam ty a často tě vídávám tak veselou a šťastnou. Tak jako ty, tak skvěle jako ty by se s tím moc lidí nepopralo. Po tom co jsem si tady přečetla, bych i mohla říci, že jsi má hrdinka Sáro a jak uz se tady zmiňovalo, tak KARMA existuje a přijde v ten správný čas tomu věř ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama