Krvavý odstín mořské pěny. | Kapitola třetí

8. září 2016 v 10:38 | Sarah Mint |  Detektivního žánru
"William Times." Zopakuje si pro sebe vzrostlý muž se značným strništěm na tváři. Působí neudržovaně, nevyspale, unaveně a zdrceně. "William Times."

Výslechová místnost je strohá a obyčejná. Nachází se v ní jen stůl, dvě židlě naproti sobě, dveře, podlouhlé okno, které je z vnitřní strany matné a dvě kamery v rozích u stropu.

"Pane Finnigane." Vysoký muž stiskne dlaň čerstvě příchozího a zpět se posadí na nepohodlnou židli.
"Takže, pane Tobiasi."
"Timesi."
"Pane Timesi. Dnes se vás zeptám na pár otázek k případu smrti vašich dvou dcer, Lary a Julie Timesových. Nejsem sice povinnen vám sdělovat více informací než-li je třeba, ale rozhodl jsem se jednat upřímně a spravedlivě. Příčina smrti vaší dcery Julie byla konstatována jako sebevražda, konkrétně předávkování Rohypnolem. Jedná se o léčivo s výrazným sedativním, anxiolytickým a myorelaxačním účinkem. Používá se při léčbě nespavosti a v injekční formě při anestezii. Jelikož je to léčivo striktně vázané na lékařský předpis, ptám se vás; kde Julia na Rohypnol narazila?" Muž svraští čelo. Ani on nevypadá zdaleka udržovaně; je skleslý a žalostně bolestný, což by se dalo přikládat ke ztrátě jeho jediných dvou dětí. Přemýšlí zdlouhavě a usilovně.
"To netuším. Ani já, ani má manželka nespavostí netrpíme. A stejně tak netrpěla ani jedna z našich dvou dcer."
"Jaký jste měl se svými dcerami vztah?"
"S Julii skvělý. Byla po matce; milá, empatická, soucitná, nápomocná. Chystala se na studium psychologie, aby pomáhala dětem v nouzi. A Lara si právě procházela velmi těžkým obdobím. Měla dlouhodobý vztah s přítelem, který se s ní náhle rozešel. Začala se cítit skleslá a propadala depresím, odřízla se ode mě a mé manželky, uzavřela se do sebe a přestala s námi komunikovat. Začala pít a kouřit, utíkala z domu. A my s manželkou jí to často vyčítali. Zrovna tu noc před naším odjezdem do zahraničí přišla domů natolik opilá, že slovně a fyzicky napadla mou manželku. Pohádali jsme se, ona utekla z domu a ani jsme se nerozloučili. A teď... Teď se s ní už nikdy neuvidím..." Muž si vloží obličej do dlaní a utře si slzu, která mu proudí po tváři. Charles Finnigan se nenechá odtrhout od tématu a sleduje schéma na svém papíře.
"Jak se jmenoval přítel vaší dcery Lary?"
Muž zašátrá v paměti.
"Byl to ten Eatnovic mladej. Jason."
Kontaktovat Jasona Eatna, poznamená si detektiv na roh papíru.
"Je někdo, s kým by Lara, třeba ve škole, vyloženě nevycházela?"
"Ve škole asi ne, nebo se nám spíše o ničem takovém nesvěřila. Vždy byla dobrý člověk, akorát v poslední době se přestala stýkat se svými kamarádkami a zůstávala na všechno sama."
"Co mohlo přivést vaši dceru Julii k sebevraždě?"
"O ničem nevím. Měla brilatní známky, příjemného přítele, skvělý vztah s námi. Žila krásný život a já stále nevěřím, že by si ho sama vzala. Julia by to nikdy neudělala. A navíc; navíc ji naše sousedka našla mrtvou v Lařiném pokoji. Něco bylo špatně."
"V Lařiném pokoji?"
"Ano. Naše sousedka nesla Julii recept na koláče, který slíbila mé manželce. Nebyla ve svém pokoji, tak prohlédla i ostatní, protože jsme jí řekli že Julia bude doma. A našla..." Muž se zalkne a následuje delší pauza, kdy oba v tichosti sedí a propalují stůl před sebou.
"Moment, neříkal jste, že Julia měla přítele? Příjemného přítele?"
"Ano. S tím chlapcem chodila už šestým rokem. Colin Jones, velmi příjemný mladík. Pokoušel jsem se ho kontaktovat a sdělit mu tu žalostnou zprávu, jenže na mé hovory nijak nereagoval."
Kontaktovat Colina Jonese.
"Říkal jste, že jste odjížděli do ciziny za matkou vaší manželky. Jaký jste měl důvod?"
"Je v těžkém stádiu rakoviny mozku. Jednalo se o poslední rozloučení."
"Proč nejely vaše dcery s vámi?"
"Svou babičku téměř neznaly. Žije ve Francii v Evropě, a to je přeci jen pěkně daleko. Má manželka totiž není zdejší. A také jsme děvčata nechtěli zatěžovat tak emotivními momenty." Deketiv zakaboní čelo, na moment se zamyslí a skladbu odpovědi si v rychlosti naškrábe na svůj papír. Vpije se protijšímu muži do očí.
"Co víte o těhotenství vaší dcery Lary?"
"Cože?" Detektiv se pousměje.
"O šestitýdenním těhotenství vaší šestnáctileté dcery Lary."
"To musí být nějaký omyl, ona rozhodně..."
"Řekl bych, že pitevní lékaři toho ví více než vy."
Zavládne ticho. Tvrdé, úpěnlivé a ničím nerušené ticho. Detektiv krutě shlíží do očí zdrceného muže, který čím dál tím více upadá v pláč.
"Takže jste o tom nevěděl?"
Muž jen zavrtí hlavou. Nenachází slov.

+++

"Takže ani otec ani matka o Lařiném těhotenství nic netušili." Susan si promne dlaně a očima projíždí kvapně nadrápané odpovědi z výslechů. "Lara měla spoustu kamarádek, jak vidím."
"A všechny z nich vypověděly to samé - že s ní vždy skvěle vycházely, že jim byla oporou, a že se s ní asi před dvěmi měsíci rozešel ten kluk. Že se zhroutila, zhoršily se jí známky a začala si dobrovolně ubližovat na zdraví. Že se jí pokoušely pomoci, ale nenechala je. Odstřihla se od nich a začala je ignorovat. Prý ani nechápou, jak mohla takového idiota někdy milovat. A žádná z nich taktéž nic netušila o tom, že byla v jiném stavu."
"Asi před dvěmi měsíci? Šest týdnů?"
"Už jsem tomu klukovi zavolal. O Lařiné smrti nic netušil. Přijde zítra okolo druhé odpolední na výslech."
"A co kamarádky Julie? Řekly něco nového?"
"Jen potvrdily to, co řekli otec a matka."
"A co ta sousedka?"
"Skutečně nesla recept na mrkvový koláč. A skutečně se tělo Julie nacházelo v pokoji její sestry."
"Všechny výpovědi do sebe zapadají. Nejevil nikdo známky lhaní?"
"Ani v nejmenším. Všichni jsou z té tragédie zdrcení. A všichni se navzájem doplňují. Nikdo neřekl nic jinak než ten druhý."
"A co ten druhý přítel? Ten Colin?"
"Nereagoval ani na mé hovory. Našel jsem místo jeho pracoviště, obchodní terminál v přístavu v Barangaroo."
"Tak v tom případě si asi vyjedeme k Harbour Bridge." Detektiv se zazubí, ale po setině sekudny jeho tvář opět zvážní.
"Asi ano."

+++

Charles Finnigan sjede výtahem do jednoho z nejspodnějších pater a v přilehlém zrcadle si mezery prstů alespoň trochu upraví své rozčepýřené vlasy, prsty projede po své bradě a nechá si jeho tvrdé zarostlé vousy jemně bodnout do článku ukazováčku. Zazubí se na svůj odraz a z mezer mezi zažloutlými zuby si vyškrábne zbytek kávového prášku. Někde v útrobách své roztržené kapsy u kalhot najde nažloutlou a nakousnutou mentolku a bez přemýšlení si ji vhodí do úst, aby co nejefektivněji zaplašil pach cigaret. Jakmile se těžké a postarší výtahové dveře otevřou a odhalí patru s pitevním oddělením jeho zchátralé tělo, pevně stiskne čelist a zaplaší myšlenky na svou manželku.

"Pane Finnigane." Lékař v děsivě bílém plášti k němu rychle přiskočí a s vážnou tváří mu podá ruku na pozdrav.
"Chtěl jste se mnou mluvit."
"Ano. Odebrali jsme vzorek DNA plodu Lary Timesové, přesně jak jste nám nakázal. Chtěl jsem vám sdělit jméno otce, které jsme před chvílí zjistili, a také vám ukázat drobné detaily, které nám před tím utekly."

"Předpokládám, že jméno otce zní Jason Eaton."
"Mýlíte se, pane detektive. Jméno otce toho šestitýdenního plodu je Colin Jones."
"Colin Jones? Víte to jistě?"
"Naprosto."
"Tak v tom případu přeci jen bylo trochu víc bordelu, který před náma chtěli uklidit." Zamumlá detektiv, spíše na svou adresu. Z věšáku sebere připravenou roušku a bílý lékařský plášť.

Lékař otevře masivní ocelové dveře a rozsvítí zářivky. Uvnitř místnosti je silně cítit štiplavý čpavek a nepříjemná zima. Na dvou lehátkách, pod bílým kusem textilu, leží obrysy dvou ženských těl. Lékař si upraví rukavice a odkryje látku z jednoho lehátka, na jehož čele klimbá visačka se štítkem Julia Timesová, 21 let.

"Jizvy na rukou jsou staré jen pár dnů. Jsou velmi tenké a nehluboké, byly v procesu hojení. Pravděpodobně se jednalo o počáteční stádium sebepoškozování, prováděla ho velmi úzkým předmětem, jako je jehla nebo špendlík. Také jsme si povšimli známek nějaké vykonávané činnosti na jejích nehtech. Má je zlámané, nalámané a odřené. Na rameni má zfialovělé modřiny, obrysy mužských prstů."

Lékař odkryje hrubý textil i z druhého lehátka. Detektiva pohled na dvě zoufalá a křehká ženská těla zlomí veprostřed. Těžce oddechuje a poslouchá duté, hlasité údery svého srdce. Přál by si těm dvěma dívkám zpátky vrátit jejich nedokončené životy. A právě v tuto chvíli na něho dolehne tíha a bolest celého případu. Ucítí tenké slzy, které se mu vtlačí pod víčka, ale okamžitě je zaplaší. Prohlédne zašité jizvy na podbřišcích obou dívek, uvidí kouzlo nového, rodícího se života, které bylo násilým odebráno. Spatří malé, usměvavé dítě, pobíhající po pokoji. Šťasné dítě, jeho úsměv, jeho oči.

Není to žádné neznámé dítě. Je to jeho dítě. Jeho jediné, šťastné a zdravé dítě, které nemělo prostor dožít svůj život. To dítě, pro které by zemřel.

Strhne si roušku a hystericky setřepe plášť. Odejde z místnosti, se vztyčenou bradou, nastoupí do výtahu a neohlášeně vtrhne do ředitelské kanceláře.
"Jsem odepsanej slaboch. A dávám výpověď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama