Krvavý odstín mořské pěny. | Kapitola druhá

3. září 2016 v 7:57 | Sarah Mint |  Detektivního žánru
Je tmavá noc. Pouliční lampy čiře prosvítají skrz chladné mlhavé temno, které obaluje všechny budovy v ulici asi dvacet minut od pobřeží.

Policejní budova nápadně vyčnívá ze zástupu staveb. Některá z oken jsou tmavá, jiná obalená lacinými žaluziemi, a v jen pár ojedinělých oknech svítí protivné blyštivé zářivky.

U vchodu stojí postava v kabátu, opírá se o omítku, její stříbrný odznak se reflexně odráží od měsíčního svitu a tiše pochrupává do nočního ticha.

V kanceláři umístěné téměř u střechy sedí u stolu muž, kouří levné cigarety a popíjí instatntní kávu, aby své tělo udržel při životě. Už několikátý večer tráví v práci, přemýšlí nad lidmi a jejich činy, a prohlíží si fotografie, které každé ráno před denním světlem pečlivě uschová a uzamkne do svého šuplíku.

Dnešní hluboká noc je ale jiná než všechny ostatní, a stoh papírů orazítkovaných od lékaře pohozený na stole nečiní jediný rozdíl. Všechny myšlenky a pocity muže se točí kolem jedné jediné věci - jednoho jediného těla dívky s rozmočeným oblečením, odřenými částmi těla od skalisek, s hlubokými řeznými ranami na zápěstí. Měla moldánky na kůži a krásné plavé vlasy. Dlouhé řasy a tmavé obočí, pevné rty zfialovělé a rozkousané. Byla by mnohem hezčí, kdyby život už dávno neopustil útroby a skulinky jejího těla.

"Charlesi, s tím tvým nocováním v kanceláři musíme něco udělat." Poznamená žena, jakmile časně ráno utírá několik hrnků se stopami po levné kávě.
"Nemáš cigaretu?" odpoví Charles a nevinně se pousměje.
"Že já tě v tom podporuju," zasyčí žena a zamračí se, ze stolu sebere pár mincí otočí se k východu.
"Víš totiž moc dobře, že moje pracovní síla by nebyla natolik efektivní!" Křikne muž z povzdálí, jakmile žena v pracovním úboru a s vysačkou se jménem Susan Wildsová na prsou seběhne schodiště a zamíří si to k trafice přes ulici.

"No rozumíš tomu?" Mladík v horlivé gestikulaci odhodí svůj pracovní kabát na věšák a tvrdě dosedne ke stolu s čerstvými koblihami pro zaměstnané.
"Já tady dřu jak mezek, a tahle zpropadená kriminálka nechává v čele sedět člověka s mozkovou poruchou."
"To je zoufalství. Jako by neměli na lepšího."
"Slyšela jsi už o tom případu, který teď dostal?" Muž si silně zavdá z hrnku kávy a zakousne se do smažené koblihy s růžovou křupavou polevou.
"O těch mrtvejch sestrách?"
"Ještě nebylo geneticky prokázaný že jsou fakt sestry, ale popis tomu dost odpovídá."
"A tenhle případ fakt řeší Finnigan?"
"Dám na to krk, na kriminálce se teď nemluví o ničem jiným."
"Šašci jedni. Nechávat toho chlapa v ředitelství je ubohý." Muž se uchechtne a vyprskne při tom pár růžových drobků před sebe. Rychle je smete ze stolu a hluboce si lokne kávy. Žena v policejní uniformě si načechrá culík a sklopí pohled.

"Charlesi, co to proboha děláš?" V levé části místnosti, u velké a prostorné skříně se zásuvkami, stojí mužská postava a z každé z jednotlivých přihrádek vyhazuje štosy papírů na podlahu obalenou kobercem. Na podlaze už leží stovky potrhaných, pomačkaných nebo pošlapaných listů.
"Sakra, co blázníš?" žena troufale přistoupí k rozzuřenému muži a soucitně mu stiskne rameno. Ten však jen tiše zavrčí a shodí další šanon na podlahu.
"Ty jsi to ukradla, že? Vzala jsi mi to jediné, co mi po ní zbylo. Vrať mi to, hned!" zakřičí muž a žena ucukne strachy.
"Charlesi!"
"Dej mi to!"
Žena se otočí směrem k nástěnce, která je celá až do nejzadnějších krajů přeplněná lepícími lístky s poznámkami. S bušícím srdcem a rozklepanými prsty najde jeden z mnoha, který muži ukáže před obličej.

Fotografie Ruth (mojí ženy) jsou ve třetím šuplíku mého stolu v kanceláři.

"Charlesi, volali z pitevního. Udělali testy DNA a zjistili, že ty dvě nalezené dívky byly skutečně sestry. Dvě mrtvé sestry v jeden jediný den."
"Mně zas volali z ředitelství."
Susan vzhlédne od monitoru a zahledí se do mužských očí.
"Tohle je můj poslední případ, Susan. Dostávám neschopenku." Susan otevře ústa k řeči, ale hned je zase zavře. Je si moc dobře vědoma toho, že Charles Finnigan je to nejlepší, co téhle kriminální policii mohlo připadnout. Je geniální, inteligentní, vidí do lidí a do případů jako skrz celofánovou folii a každý z nejzáhadnějších případů dovedl vyřešit levou zadní. V podobné branži pracuje už přes třicet let, je znalý, zkušený a stále nenabažený. Bylo proto zkrátka evidentní, že ho jmenovali hlavním vyšetřovatelem. Ale ta tragédie, co se mu do života bezprávně vklínila, měla obrovský dopad jak na jeho fyzické, tak i duševní a psychické zdraví. Proto jen tiše sklopí pohled a koutkem oka sleduje zoufalství, smutek a žal v Charlesově tváři.
"Vzali mi i to nejposlednější z posledního, co mi zůstalo a měl jsem rád. Ale já odejdu se ctí, Susan. A ten případ vyřeším nejlíp, jak to jen dokážu. Jako starý dobrý Charles Finnigan."

"Máte podrobný popis situace?"
"Samozřejmě. Dívka, šestnáct let. Nalezena pět hodin po smrti. Sestra zesnulé Julie Timesové, šestnáctiletá Lara Timesová, byla nalezena místními surfaři. Na obou zápěstích měla hluboké a rovné řezné rány, zbraň pravděpodobně lovecký nůž s velmi ostrou čepelí. Definitivní příčinou smrti však nebylo vykrvácení ale utopení, velké množství vody v plicích. Na tělé drobné známky násilného jednání, modřiny na pažích a na nohou. To nejzajímavější ovšem je, že byla přesně v šesti týdnech těhotenství."
"Tudíž máme důvod hádky s rodiči. A co je nového k případu Julie?"
"Pitva určila jako příčinu smrti předávkování prášky na spaní a velké množství alkoholu v krvi. Nenašli jsme žádné známky násilí. S tělem po smrti nebylo nijak manipulováno. Konstatováno jako sebevražda."
"Výborně. A máte podrobný popis situace?"
"Ale, pane Finnigane, vždyť jsem vám ho právě..."
"V pořádku Joshi, jen žertuji. Jen žertuji."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama