Eulerův vzorec.

22. září 2016 v 22:45 | Sarah Mint |  Můj život
Strach.
Strach z osvojení.
Strach z uzavření.
Strach ze zanevření.
Strach z šachovnic.
Strach z havraního peří.
Z černých ovcí i bílých ovcí.
Strach z myšlenek.
A ze zrcadel.
Z poznámkových lístků i objetí.
Strach.


Centrem dění mé dnešní exploze myšlenek je MHD.
Plné, mírně zasmrádlé MHD se špinavou podlahou a kyselými výrazy spolucestujících.
Ranní MHD, kdy kuřáci smrdí čpavkem, ženy mají mírně nahnědlé zuby po laciné kávě a muži prázdné výrazy a rozcuchané vlasy.
MHD, ve kterém si sice dáváme najevo, že se nenávidíme a chtěli bychom spát alespoň po dobu iracionálního letu do vesmíru, ale vlastně se všichni navzájem tak doplňujeme.
Jsme stejní.
Všichni jsme jedno a to samé.
Jsme ze stejné hmoty, slátanina z jedné hlíny, jsme jedno tělo.

A já. Potom tam, v rohu hned za kabinou řidiče, sedím já.
Pokud jsem si ji nezapomněla doma, což je téměř nemožné, v klíně mám knihu.
V uších obyčejně sluchátka.
A v hlavě si odříkávám čísla.
0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89, 144, 233, 377, 610, 987, 1 597, 2 584.
Každé číslo je součtem dvou předchozích.
Fibonacciho čísla.
Jsem klidná.
Klidnější a vlídnější než had na kluzkém kameni prohřátém slunečním žárem.
Letmo pohlédnu do odrazu svého bledého obličeje v umaštěném skle od kapiček vody a bláta.
Konfrontuji se s jemně rozházenými pihami, modrozelenýma očima, běžně rozcuchanými vlasy a nevýrazným obočím.
Vzhled není zrovna něco, nad čím se obtěžuji přemýšlet.
Prokřupu si prsty.
Mé mylšenky se stočí špatným směrem.

Co když na tu vysokou nejsem dost dobrá?
Co když si ostatní myslí, že nejsem jako Eulerův vzorec?
Co když...
Co když mi řeknou, že na to nemám?

V číslech jsem si našla pohodlí.
Bezpečí.
Jistotu.
Ale běžný život není jako čísla.
Běžný život nejsou dělení beze zbytku.
Běžný život jsou nekonečna, zbytky, složené zlomky, necelá čísla.
Běžný život je děsivý.
Nezorganizovaný.

Trolejbus se stočí do širší ulice.
Mrazivé počasí obaluje kapky drobného mrholení, které dopadají na blátivé chodníky.
Na přechodu stojí hlouček lidí.
Hlouček lidí v černém oblečení, hlouček lidí s cigaretami v puse.
Baví se, drží láhev v ruce a drobné omrzliny si mnou o obličej.

Najednou se zarazím.
Oddělám si sluchátka z uší, na moment přestanu sčítat další a další cifry, a zděšeně se zaposlouchám do rozhovoru malých, asi sedmiletých dětí.
Ten počet sprostých slov v jedné větě jsem nepoužila ani za celý svůj život.

Udělá se mi blivno.
Mám strach.
Strach z toho, že na něco nebudu mít.
Že něco pokazím.
Nezvládnu.
A o to větší jsou potom mé ambice to dokázat.
A víte co?
Já to taky dokážu.
Dokážu všem ostatním i sama sobě, že i knihomolové a zaláskovaní algebraici, kterým jsem se stala, můžou být bezva, i když nemluví sprostě, nedrží láhev a nevyfukují štiplavý dým.

Mám svou hrdost.
A tu nikdy nezklamu.

Tímto článkem chci říct, že se nemusíte strachovat o to, kdo jste.
Protože jste dozajista intelektuální, jedinečná osobnost s velkým talentem pro nějaký aspekt věci.
Stačí si jen ten talent nalézt a rozvinout.
Ať už jste jakýkoli, děláte cokoli, máte jakékoli zájmy.

A potom stačí jen najít, kdo vlastně jste.
A život už budou znovu jen rovnice o jedné neznámé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Ellie H. Ellie H. | Web | 22. září 2016 v 23:26 | Reagovat

I přes mírně rozbouřenou mysl jsem dokázala najít v tomto članku klid. Matematika je úžasná věc, logická a přesná. Život je jenom přesný součet náhod.
Nikdy nepřestanu obdivovat tvůj styl psaní. Dle mého názoru ti nesahají leckteří spisovatelé ani po kotníky.
A slibuji, že ta sprostá slova omezím.
Ellie

2 lapis lapis | Web | 23. září 2016 v 0:00 | Reagovat

"A potom stačí jen najít, kdo vlastně jste." .... znie to tak jednoducho ale nic tazsie nepoznam :-), a pritom to je zdrojom osobneho stastia. Robit to co ta bavi a byt s ludmi ktorych mas rada.

Znie to jednoducho, prebudit sa a zistit ze mame dve zdrave nohy, netreba sa bat ich pouzit. Zanesu fakt daleko. A pritom tak tazke :)

Clanok my docela pripomenul maleho princa od exuperyho. Zaujimave, mozno preto ze si tam kladol podobne otazky. Taka tenka knizka a pritom ma vzdy inspiruje :)

3 Fredy Fredy | Web | 23. září 2016 v 11:09 | Reagovat

zajímavé...

4 Ukivw u Ukivw u | 24. září 2016 v 23:39 | Reagovat

Fibonacciho posloupnost číselné rady je samozrejme nekonečna.

5 Sarah Mint Sarah Mint | Web | 26. září 2016 v 21:44 | Reagovat

[1]: Děkuji Eliško. Za podporu, za chválu, za všechno. Ohledně matematiky mám stejný názor a za tvé poklony moc děkuji. S. :)

[2]: Děkuji, upřímně děkuji za přirovnání mého článku k tak úspěšnému a velkolepému literárnímu dílu. Děkuji i za tvou chválu. Za vše.

[3]: Děkuji :)

[4]: Já vím, to je samozřejmé. Ale pochopitelně bych do textu nemohla napsat nekonečně mnoho cifer, takže jsem ji ve svém článku ukončila téměř na začátku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama