If you love me, don't let go. | Kapitola První

17. srpna 2016 v 13:18 | Sarah Mint |  Depresivní

Ostříhanými nehty promačkávám kartonový kelímek od laciné černé kávy z nemocničního automatu.
Nemůžu se ubránit pozorování tváří, slz a zvrácených rodinných osudů, a zároveň pozorování své mladší sestry, která sedí vedle našeho otce a oči má vlhké a nakynuté od pláče.
Do svého bloku kreslí uhlíkem mně moc dobře známou tvář s širokým úsměvem, šedivýma očima a kdysi blonďatými vlasy s kudrlinkami, a rozprsklé kapičky slané vody které jí na měkký papír dopadají z očí jí kresbu proměňují v depresivní abstraktní dílo.
Každá z nás zdědila jiný talent - jinou specifikaci, jinou povahu.
Ona je citlivá, senzitivní, milá a nápomocná lidem. V člověku nikdy nehledá nic špatného, je bezelstná a srdce má vždy na dlani. Člověk vždycky dovede rozklíčovat co od ní má očekávat.
Já jsem jiná. Upřímná, občas drzá. Vidím do lidí jako skrz sklo, což mi obvykle nepřináší nic dobrého. Pocity nechávám stranou a emocemi se nenechávám unést - nebo je alespoň nevynáším na povrch. Občas mívám existencionální krize a má hlava je plná zvláštních myšlenek, pocitů a nápadů, které následně vnáším na papír - ne tuží ani uhlíky, ale slovy - protože to slova jsou to nejmocnější, co v našich životech existuje.
Celkově se svými rysy i povahou podobám naší matce - co v hlavě, to na jazyku, příliš výbušné manévry a nad rozlitým mlékem se zamýšlím až zpětně.
Dokonce i mé až přílišně kudrnaté vlasy vypadají jako matčiny, až na to že odstín mají černý jako uhel. Má pleť je příliš bledá a myšlenky příliš depresivní.

A tak tu teď sedím - s kelímkem v rukou, spisovatelským deníkem v klíně a kamennou tváří, projíždím grimasy lidí, kteří mohou jen sedět a krutě čekat na verdikt lékařů.
"Laro?" stočím pohled směrem ke sklíčenému zdrcenému muži s šedivými vlasy, které kdysi bývaly černé.
"Tak moc mi ji připomínáš," zasýpe a má sestra vzlykne. Návaly emocí nejsou zrovna mé gusto, ale rozhodnu se svou štiplavou poznámku nechat ležet v útrobách mé lebky a použít ji při další příležitosti. Dnes mají právo brečet.
"Říkal jsem si..." odmlčí se. "Byla by ráda, kdyby..."
"Tak už to řekni!" Vyjedu, a on se jako vždy zarazí. Sestra mu stiskne dlaň o trochu víc. Uhodím se klouby do čela a zalituji toho, co jsem právě řekla.
"Byla by ráda, kdyby jsi za ni dopsala příběh Reuben." Oči mi ztvrdnou na linoleu s oděrkami od invalidních vozíků. Uvědomuji si, kolik pro ni tahle kniha znamenala. Mnohdy to pro ni byl důvod proč dýchat, strávila nespočet nocí i dní přemýšlením a sezením nad obrazovkou. Ta kniha byly její plíce i srdce, ona pro ni žila. Nikdy o ní nepřestala mluvit, nikdy o ní nepřestala přemýšlet, a nikdy ji neodložila. Pracovala na ní celý její život, investovala do ní všechny své myšlenky od dětství až po stáří.
"Už odmalička jsi jevila stejný talent jako měla tvá matka. Ona to viděla, na tvém talentu pracovala a rozvíjela ho. Rozhodla se napsat sto variant začátku své knihy. Přesně sto. A poté, co dopsala ten stý, tě začala nevědomky připravovat na to, že její knihu dopíšeš. Bylo to její poslední a největší přání." Mé srdce v tu chvíli práská a buší do mého hrudníku, jako by mi ho mělo rozpárat a vzlétnout do oblak. Ani nevnímám, že se mi pod víčkem tiše začíná rýsovat malá kapička stesku a smutku.

Prudce vstanu a doběhnu do koupelny. Zastavím se před velkým zrcadlem, párkrát zamrkám a spatřím drobnou postavu, která se vedle mého těla začíná rýsovat. Má sytě blonďaté kudrnaté vlasy, jemné rysy a široký úsměv. Tvář jí nehyzdí žádné vrásky, má hebkou a jemnou pleť jako samet.
A pohled upírá na mne - na vyšší postavu s ostrými rysy, kudrnatými vlasy černými jako havraní peří, černou rťenkou na plných rtech, v černém otrhaném oblečení a černými nalakovanými nehty.
Rychle se otočím a obejmu ji, dokud ještě cítím tlukot jejího srdce na své hrudi. Po chvíli, když rozmrkám slzy, objímám vzduch a u toho pláču.
"Mami,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama