Anglie

7. srpna 2016 v 20:44 | Sarah Mint |  Cestování

Milí čtenáři,

Předně, moc děkuji za tu spoustu pozitivních ohlasů a pochval, které mi od vás přišly na můj účet na Asku. Na většinu z nich jsem ještě ani neodpověděla a každá z nich mne velmi potěšila, ať už to bylo pár slov nebo více vět.

Děkuji.

A teď už k tématu dnešního článku; Mé dobrodružství začalo v den kdy se červenec lámal v srpen, 30.7.2016. Nastoupila jsem na autobus, za pár hodin se probudila ve Francii a než jsem se stihla pořádně protáhnout, trajekt nás přivezl k nádherným křídovým skalám, jenž omývaly slané vlny lehce profoukané anglickým větrem - Dover, britské přístavní městečko.

Hastings, cílové město, nás uvítal slunečným počasím. Rozbalila jsem si věci v rodině, kterou metaforicky na dva týdny přijmu za svou.

A tepve v téhle fázi našeho zájezdu jsem si tak nějak uvědomila, že právě prožívám typický euforický pocit po splnění dlouho vysnívaného snu.


No není to úžasné? Na dva týdny se procházet mezi Brity, povídat si s Brity, chovat se jako Brit, a zkrátka na dva týdny přijmout britskou identitu? Jednoduše, dokonalý britský akcent, místní čaj s mlékem (ano, černý čaj s polotučným mlékem v Česku sice chutná úplně stejně, ale ten v Británii má v sobě takové zvláštní kouzlo), pořádný déšť a jízda na levo mi už pěkně dlouho chyběla.

Po rozřazovacích testech jsme si prvního dne sedli do autobusu a vyjeli si na nádherný výlet na křídové útesy Seven sisters.

Přesně tak to pokračovalo i další dny - po tříhodinové škole, která byla kvůli skvělé a energické učitelce vždy pocitově kratší, jsme se vydali na výlet za objevováním nových, známějších i neznámých koutů Británie.


Na druhém z navštívených hradů jsem se při prohlížení mučících nástrojů ze kterých běhal mráz po zádech opřela o stěnu, jejíž chladný hrubý povrch tlačil do hřbetu mé dlaně, jako bych mohla cítit tíhu století a usmála jsem se, když se mi místo zrezivělého železa zobrazila Anna Boleynová v úzké uličce a viktoriánských načechraných šatech.


Anglie na mne působí zvláštním dojmem - v rodině se cítím jako doma, deštivo mi nevadí, čaj s mlékem každé ráno mi dodává energie, britský akcent mi zůstává v hlavě i po usnutí, lituji řidičů kteří musí na přechodech brzdit na poslední chvíli když se místo nalevo dívám napravo, začínám myslet anglicky a přecpaná Oxford street v Londýně mi kvůli Big benu nepřipadá ani natolik přecpaná jak se na první pohled může zdát.

Možná mi v mé euforii z Anglie krom akcentu dopomáhají i skvělé spolubydlící, úžasná společnost a vtipní delegáti, ale poeticky cítím, že se mé srdce v Anglii usadilo a nechce se mu domů.

Má skvělá spolubydlící

Našla jsem si spoustu lidí, kteří jsou mi velmi podobní.

Dopředu mi dva týdny připadly jako celá věčnost - ale nyní, když jsme v polovině zájezdu je to jako na den.

Přijet a po jednom dni odjet.

A teď, když po mě za týden budou chtít ať se zase vracím domů, snažím se žít naplno.

Užívat si anglického kyslíku co nejdéle to jen půjde.

Kupovat si anglické jídlo, zkoušet anglické oblečení, hodnotit Angličany a v zimě si dát citronovou zmrzlinu.

No řekněte mi - může ještě něco být lepší?

A jak si užíváte prázdniny vy? Máte pestrý program, nebo spíše prázdniny trávíte u knihy a vody?

Krásné dny,

Vaše Sarah
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano.
Ne.

Komentáře

1 Aileen Aileen | E-mail | Web | 16. října 2016 v 21:06 | Reagovat

Taky jsem byla v Anglii a o prázdninách i v Irsku. Upřímně jsou to super země. Ráda bych se podívala i do Skotska :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama