Dnešní společnost

23. července 2016 v 13:59 | Sarah Mint |  Ostatní
Dokázal by vůbec někdo spočítat, kolikrát už někdo napsal článek, komentář, příspěvek či natočil video o tom, jak je dnešní společnost a generace zvrácená? Jak se celý svět řítí do záhuby?
Odpověď je snadná - Ne.

Mám své názory o tom, jak se na internetu úspěšně prosadit - a podle mého se jedná především o originalitu. Když je člověk stejný jako miliony dalších, když dělá to samé co všichni ostatní, chová se stejně a stejným způsobem i například edituje videa, jednoduše a prostě splyne s davem.
Stane se z něj jen další pokus napodobit ty, kteří to dokázali, prosadili se, proslavili se a stali se úspěšnými.

Bohužel, málokdo se zamyslí nad tím, kolik lidí to ročně zkouší. Natáčí videa, píší články.
Ale malé, sedmi nebo osmileté dítě, vidí jen hrstku těch, co to dokázali.

Vezmou proto tátovu kameru nebo svůj laptop, položí ho na stůl a mluví.
Mluví bez povšimnutí lidí, mluví jako všichni ostatní.

Je proto neuvěřitelně těžké proslavit se, když články na toto téma už někdo napsal nebo videa na toto téma už někdo natočil. Je těžké a mnohem obtížnější najít, vynalézt a rozvinout originalitu, mnohem složitější než to měli lidé, kteří na sociální síť YouTube natočili jedny z prvních videí.

Abych vás trochu seznámila se sebou samotnou, o YouTube jsem se dozvěděla ve dvanácti. Začala jsem sledovat pár úspěšných českých youtuberů a po čase přešla na britské a americké, načež teď jsem vyselektovala skupinu mých oblíbených či zajímavých lidí s poutavými videi, zajímavým životním osudem nebo příběhem, zajímavými názory na život a ty sleduji.

V osmi letech jsem tak akorát četla, lozila po stromech, špinila si oblečení, hrála si s panenkami a sledovala Disney Channel.

Nejvíc mne ovšem děsí jeden fakt - že je mi teprve čtrnáct, tudíž jsem vyrůstala poměrně nedávno.
A teď sleduji prostředky a faktory, které činí současné osmileté děti šťastnými, a nestačím valit oči.

Napodobují, opakují hlášky, učí se novým sprostým slovům a jejich oblíbená videa sledují znovu a znovu.

Když se za tolik málo let (od mého dětství do součastnosti) změnilo tolik a děti chodí ven jenom proto, aby chytily vzácného Pokémona, co bude třeba za padesát let?

Budou budoucí děti vůbec znát dětství, ten klenot dospělosti, na který mladí i staří s rukou na srdci vzpomínají jako na nejšťastnější období života?

Odpusťte mi prosím mé přehnané fantazírování, ale pochytila mne inspirace a donutila mne tenhle článek sepsat.
Berte to prosím jen jako pramen mých myšlenek a zkuste se nad tím třeba také zamyslet.
Budu ráda když mi výsledek vašeho dumání napíšete do komentářů.

A hlavně,
užívejte si prádzniny.

Sarah
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ema Ema | 23. července 2016 v 17:50 | Reagovat

Velmi povedený a výstižný článek! Tvůj blog miluju

2 Sarah Mint Sarah Mint | 26. července 2016 v 17:47 | Reagovat

[1]: Děkuji moc! Upřímně, tenhle článek byl opravdu improvizovaný a psaný narychlo, jednalo se jen o touhu svěřit se vám s pár myšlenkami, které mi přišly do hlavy. Takže mě velmi potěšilo, že se ti to líbilo! :)
S.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama