Květen 2016

Téma týdne - Spokojený život

30. května 2016 v 18:18 | Sarah Mint |  Ostatní

Milé čtenářky,

Rozhodla jsem se opět napsat článek k Tématu týdne, konkrétně k tématu Spokojený život.
Toto téma je pro mne doslova jako dělané.
Mám totiž hlavu doslova přeplněnou otázkami; Co zapříčiňuje, že má někdo krásný a bohatý život, a někdo žije sám a na ulici, bez peněz a téměř bez života?
Odpověď je docela jednoduchá; jsme to my.

A abychom měli život úspěšný, potřebujeme hned několik velmi důležitých vlastností. Jednimi z nich jsou ambice, sebevědomí, sebeláska a nebo životní optimismus.
Ačkoli se to nezdá, jednou z nejdůležitějších vlastností vůbec je právě sebevědomí.

Příliš sebevědomého člověka vidí společnost na první pohled (a co je moc, to je moc). Stejně tak to ale platí u velmi málo sebevědomých osob, ze kterých každý vycítí jak málo jsou si jisti sami sebou.
Což je velmi špatně, protože z vlastních zkušeností dobře vím, že pokud se lidem něco stále dokola opakuje, nevědomě si to vštípí dovnitř hlavy a ačkoli nechtějí, tak s tím souhlasí.
A nikdo přeci nechce zůstat v paměti lidí jako "Ten, kdo se nemá rád".

Sebevědomí je základem jak spokojeného života, tak každého z životů. Není to něco, co se obratem noci změní k lepšímu, ale když na tom člověk delší dobu pracuje a své sebevědomí buduje výš, bude se mu žít mnohem snáz.
Začíná to jistotou při testech ve škole i pracovních konferencích, končí to úsměvem do tváře člověka, který kritizuje váš vzhled.

Všechno se vždycky dá nějak vyřešit, všechno vždycky nějak dopadne.
A vaši blízcí i přátelé jsou tu vždycky pro to, aby vám pomohli, tak se jim neuzavírejte a nenechávejte si své starosti a problémy pro sebe. Nevyřešené a zadusané problémy se totiž vždycky objeví a vyvstanou znovu, ať už to je za týden nebo za pět let.

Zdá se to neuvěřitelné, a přitom je recept na spokojený život tak blízko u nás.

Stačí jen chtít svůj život někam posunout, být si sama sebou jista, smát se v dešti a mít se ráda.

A až se vás někdo zeptá, jestli by jste na sobě chtěly něco změnit, odpovězte ne. Objímejte ty, co máte rády, usmějte se na toho, kdo vás nenávidí a přesvěčte se, že to zvládnete.

Zvládnete úplně všechno, ať už to bude cokoli.

Život

22. května 2016 v 20:05 | Sarah Mint |  Můj život
Všechno to zůstalo tak, jak to tu nechal.
Jeho věci, jeho oblečení, knihy, které zrovna četl, jeho zahradní křeslo nasměrované k východu slunce, i rozestlaná postel.
Všechno je na svém místě, a ačkoli každá z těch věcí vždycky vyplňovala svůj účel, náhle se zdá být nepotřebná.
Talíře, ze kterých vždycky jedl, jeho fotky na policích.
Všechno tu nechal.
A nic se nezměnilo.
To jediné, co navždy zmizelo jsme my a on.

Před čtyřmi lety, já jako malý a mírně neposlušný neználek, jsem přišla domů ze školy.
Všechno se zdálo být normální; babička vařila večeři, táta si sedl ke stolu a pracoval, a já si šla dělat úkoly.
Z pozornosti mne vyvádělo pravidelné bouchání na podlahu druhého patra domu, patra mé babičky a dědečka.
Vyběhla jsem nahoru po dřevěném schodišti v domnění, že na naší půdě opět straší kuna, a poptala se babičky kde najdu odháněcí přístroj.
"To ví jenom děda, a ten už si šel lehnout. Nechej to na zítra." Řekla s klidem a zamíchala polévku.
Pamatuji si jako dodnes, jak jsem otevřela dveře ložnice a chystala se vykřiknout nahlas něco o kuně, ránách a pípacím přístroji, a namísto toho jsem vytřeštila oči a nedokázala promluvit.
Jeden z mně nejpodobnějších lidí ležel na podlaze a pravou pěstí pravidělně bouchal do podlahy.

SIlná mozková mrtvice, také známá jako mozková příhoda.
Přestože přežil, už nikdy se nepohne ani nepromluví.
A to všechno jen kvůli srdeční aritmii, kuně a času, který jsme zanedbávali.

Za necelý rok se navzdory diagnózám lékařů znovu naučil chodit, navštěvoval rehabilitace i logopedii. Znovu se učil mluvit, často ztrácel vůli i naději, ale nikdy se nevzdal.
Myslel, stále chytře a rychle jako dřív, ale nedokázal své myšlenky vyslovit světu.
Zoufalství.
Ëpileptické záchvaty, strach, slzy a desítky krabiček léků.

A v lednu tohoto roku přišlo něco, z čeho nám všem tekly slzy a běhal mráz po zádech.
Silná mozková mrtvice.

Všechno, co bylo vybudováno, všechno, co miloval, odešlo.
Zmizelo a ztratilo se ve vzpomínky, myšlenky, zlomená srdce a slzy.
Všechno tu nechal.
A nic se nezměnilo.
To jediné, co navždy zmizelo jsme my a on.

Jako vzpomínku na člověka, který si prošel peklem, jako vzdání úcty někomu, kdo mi byl bližší a podobnější mnohem více, než jsem si kdy dovedla představit.

Žijte dnešními dny a dávejte najevo lásku svým nejbližším. Nikdy totiž nevíte, co se může stát.
A když člověka neobejmete a nepolíbíte na čelo, nikdy si neodpustíte, že jste to neudělali.

Tak moc bych si přála ho znovu vidět, znovu slyšet jeho hlas, znovu ho obejmout.
Jednou za čas mluvím s jeho fotografií jako šílenec, nebo ve škole přemýšlím nad tím, že třeba stojí v levém rohu vedle tabule a dívá se na mě. Při cestě ze školy mačkám popruh batohu a přemýšlím nad tím, jak ráda bych mu zavolala.
Pokud jste mě někdy potkali a já se usmívala a letmo nenápadně zamávala do vzduchoprázdna, stál tam on.

Já a on.

Kdo je vlastně Sarah Mint?

16. května 2016 v 21:28 | Sarah Mint |  Můj život

Milé čtenářky,

doposud jsem tento blog psala a ponechávala v anonymitě.
Neměla jsem také v plánu své skutečné jméno nebo vzhled zveřejňovat, rozhodla jsem se ale tento blog otevřít a trochu ho "odsoukromnit". Přála bych si, aby byl upřímný a psaný společensky, a dochází mi, že když si čtenář neumí autora ani představit, není čtení příliš příjemné.

Jmenuji se Sára, je mi čtrnáct let. Zajímám se o přírodu, čtení, focení, psaní, cestování a cizí jazyky.
Nesnáším matematiku a předpokládám, že jaderný fyzik ze mě také nebude.
Mé vysněné povolání je lékařka, otázkou ovšem zůstává, zda si svůj sen splním. Láká mě také žurnalistika nebo právo.
Mými nejoblíbenějšími předměty ve škole jsou biologie, angličtina a dějepis.
Miluji jídlo, pečení, mé pokusy o vaření a tvoření něčeho kreativního.
Zbožňuju objevování nových míst, měst, zemí i kultur.
Mezi mé oblíbené seriály patří Gilmorova děvčata, Přátelé nebo Chirurgové.
Odmalička miluji Harryho Pottera a považuji se za čestnou nebelvířanku a havraspářanku zároveň.
Miluji trávení volného času psaním příběhů, odpočíváním v lese nebo povídáním si s kamarády.
Doufám, že vám můj blog a mé články budou příjemným a produktivním místem k trávení volného času.

Pokud by jste mě chtěli jakkoli kontaktovat, tady jsou odkazy na mé tři nejpoužívanější sociální sítě. Budu vděčná za jakoukoli kritiku :)

Má facebooková stránka o fotografování: https://www.facebook.com/Sarahs-Photography-866567656770910/?fref=ts
Můj účet na Ask.fm: http://m.ask.fm/SaraPetraskova

DĚKUJI VÁM ZA VŠECHNO!
Vaše Sarah :)